I.
Sedával jsem ve svém pokoji a čekal na myšlenku, jež mi napoví, o čem příští věta být má. Nebyl jsem vzdělaný, často nechápal jsem jejich význam. Pero pak myšlenku změnilo v inkoust a papír, jemuž vděčím za paměť, stal se úrodnou půdou.

II.
Obrazy, které zachycoval jsem, byly spíše abstraktním uměním - pocity promarněného času a ztracené víry v dokonalost činu, nic neříkající bezfantazijním a prostoduchým stvořením.

III.
Některé cizí myšlenky bral jsem za své. Co desítky hlav po staletí tvořily, já bezostyšně ukradl jsem pro své dílo. Zloděj století!