Sklenička prázdná jarního štěstí
na stole věčnosti stojí
jarní míza už crčí
v paprscích něhy noční
na Zem,chladem se
chvějící

Úsvit se blíží,hvězdy hasnou
a oči se klíží,
spánek vzal do dlaní
Tvou tvář krásnou
když zpěv ptačí budí beránků
červánků, houf

Aby jitřenka mohla
vpustila je na Nebe
v jarním svítání
prvorozeném
kde první sněženky poupě
v zrcadle ledovém
vzhlédlo se a puklo
jako srdce moje,a v květ krásný
v náručí slunečném vykvetlo