Víly duše stříbříté
s jasmínu květy
ve vlasech vetknuté
tiše nesou se
travou
jarně zasněnou

Světlo Luny
snáší jim
korunky z rosy
z výšin nebeských
jako peří ptáčků duhových

Aby mohli bosé
tančit jako
plaménky chladné
s prstýnky světlušek
před tváří hvězd
v kruhu kamenném

Jedinná jedna netančí
po vlasech mě hladí
na lůžku z šeříků
v přívalu polibků

Má bledá vílá z hvězdných sfér
chladná jak bouře zimní
srdce však horoucí
do prvního kohoutího pípnutí
bude mým snem a já budu jejím
v jednu duši
citem spojeným

Než vzbudí mě první paprsek výhně sluneční
a stanu se zas
poutníkem na cestě trnité
Osamělým