Květy tak voní v tomto čase posledním
a vánek zvonky houpá
Slunce Tě po tváři hladí
v trávě spíš,
když kouzlo jarních počátků Bytí
v Jedno nás spoutá

V dešti růže plátků okvětních
ve střípcích duhy mostů nesčetných
ve oblacích mlhy vůně květů bezových
vyrůstáš v paprscích hvězdných
mezi kapkami rosy ranní
jsi nádherný kvítek nevinně bělostný
já jen lyšaj co světlem Tvým
chce se nechat spoutat

Jen kveť dál
v sluneční lázni i Luny svitu
ať štěstí
naplní tvoje Bytí bezezbytku
sny Tvé tělem a duší se stanou
a stíny duše odplynou