pláménky v očích Tvých
probouzí slunce v rouše mlžném
jsi nejkrásnější
mezi květy v našem světě šíleném
když v trávě zelenější
než smaragdů pár
které kolem krku máš
sedíš
do azuru nebes hledíš
a beránkům bílým
co pasou se
na louce nebeské,nesmírné
závidíš
volnost věčnosti
vesmírné nesmírnosti

Ale Ty nemusíš
tvá duše je jako motýl hvězdný
máš věčnost na dosah
jen chtít
jen jednou rozevřít
křídla motýlí
a mávnout ,vzlétnout
k hvězdám vstříc