Zahlédl jsem vesnici na kopci
a rozhodl se tam jít.
Šel jsem po blátité cestě, plné kaluží
a o královském přijetí začínal snít.

Vítr si broukal písně,
když proháněl se mezi stromy,
nadšení mé, brzy opustilo mě.
Nalezl jsem jen opuštěné domy.

Znaven padl jsem do trávy
a celý den seděl se svěšenou hlavou.
Už mě nebavilo pozorovat nebe
a představovat si kam všechny mraky plavou.

Náhle zahlédl jsem slabé světlo v dáli,
neváhal jsem zda-li je noc či den,
nechal jsem smutek ostatním
a rozběhl se za světlem.

Vítr si zas broukal své písně
a já novou silou ozářen
radoval se zas.
Takový je život vodnáře.