polštářky plyšovejch medvídků
na koženým gauči
nechtějí nechat přisednout
ledovou kru plnou mejch kousků

sám sobě jsem vykácel
deštný pralesy
teď si stěžuju
že nemůžu dejchat

neplakej do mýho šátku
princezničko voňavá
každým nádechem
cítím tvou bolest

svou vinu

-

až přehodíš pískový hodiny
budeme se spolu smát

tak koukej!

zrnko po zrnku padá
naše ruce se blíží

vydrž!
medvídci smutně koukaj
nemůžou usnout
bez polštářků

až spolu budem tát
na koženým gauči
zhluboka se nadechnem
i bez pralesů