Nocí se linou líbezné tóny
znějící v nekonečné kráse romantických snů,
které naplňují srdce láskou
a duše je plná neuvěřitelných pocitů.

Náhle se oči otevřou
a dívají se černou tmou,
jak stříbrné měsíční paprsky
změní tmu malými zlatými odlesky.

Září na obloze v noci
jako blištivé krůpěje rosy,
jež spadne po ránu na zelené trávy
a vycházející slunce vykouzlí paprsky nádherné barvy.

Slunce vystoupí a začne hřát,
stejně, jak rychle začneš procitat.
Barvy i krůpěje se tak vytratí
a krásné tvé sny se tak navždy ztratí.

Noc se rozplyne a ty se probudíš,
bylo ti krásně a někdo tě poblíž
pozval tam, kam ty jsi odmítla.

. . .

Ale co ti zbyde...?

V srdce prázdno a v duši žal...

"... proč, když´s me nechtěl, přec jsi mě zval?!"