Neslyšíš?
Jak mi bije
hrdě,
srdce
v hrudi?

Neslyšíš?
když plní se
plíce s každým
novým
slovem?

Cožpak neslyšíš?
Kapky potu na těle
stékat,
při pomyšlení
na tebe?

Cožpak neslyšíš?
Tuhnout krev
v žilách
mých?

Neslyšíš?!
Ty, posmutnělá
s tváří bledou.

Táhni už!
Ze života,
nech jej být
svobodným.

Proč neslyšíš,
že trápím se
z tebe?

Proklínám tu první
myšlenku
věnovanou tobě.

Táhni už,
prosím.

Ani víno nechutná mi,
jak ztrpklo v ústech,
ze kterých vyšlo,
tvé
jméno.

Já nemám strach.
Cožpak neslyšíš?

Neslyšíš.

Tak tedy pojď,
já…
Ne!

Raději trpět
věčně
než nebýt; s tebou.