1.

Slézám propasti mých vědomí
okolo zámků zaklíčených klíčem
..tajných místností
..sdělovacích kabin
(pohřbil jsem tam kdysi karbunkl)
zvenku asi vyhlížím jak debil


2.

ten, kdo se mi zjevuje
pleso čiré probleskuje mlhou
dosvědčí mi cestu osobně
ač znaven letem
navíc tuřanským letištěm,
mi nenadělí nic


3.

pustinou kde nezavadíš
žene vichr nějakou listinu
obloha-fašírka kam vede silnice
holá až zadku smutno
jaké předchází stín, jaké
třímající žezlo?


4.

skrzevá tužby marná čekání
žádný spasitel se necpe
i když jakože kvapem určitě už už
leden hněte někde běžnou zubní pastu
aby úsměvům dokonale přechcalo