, 6. 2. 2010, Povídky
Dan se usměje a přítáhne si mě něžně blíž k sobě. Zavřu oči a dotkneme se rty, když vtom se ozve zaklepání na dveře. Dan ho vůbec neregistuje, protože se mě i přes mé tiché protesty snaží políbit znovu. Odtahuji se od něj, abych lépe slyšela.
,,Počkej,“ zašeptám a dám mu ruku přes pusu, aby konečně přestal.
,,Miláčku, jsi tam?" ozve se ženský hlas za dveřmi trochu naléhavě.
,,To je Petra!" Oznámí to, co už dávno vím.
,,Co teď?“ ptá se mě vyděšeně. Odpovím mu pokrčením ramen, čímž mu evidentně nepomůžu. Chvíli se zmatně rozhlíži po pokoji a pak mi posunkem naznačí, že si mám zalézt pod postel. Můj nesouhlasný pohled probodne už jen jeho záda, která spěchají otevřít jeho oficiální přítelkyni. Já jsem ta neoficiální, druhá v pořadí, jinými slovy - milenka.
Sice se mi pod onu postel vůbec nechce, přesto tam co nejrychleji vlezu, když uvidím jeho rozčilený pohled. Nakonec - je to jen na pár minut, přece si ji tady nenechá, když jsem s ním teď já.
,,Ahoj miláčku,“ pozdraví ji Daniel lehce se třesoucím hlasem.
,,Proč ti trvalo tak dlouho otevřít dveře?“ ptá se ona.
,,Spal jsem, promiň,“ odpoví jí obratem.
Se mnou! Dodám. Avšak jen v duchu, nahlas to teď říkat nebudu. To jí jako odpoveď nejspíš stačí, protože už nic neslyším, pravděpodobně se líbají. Někdo zavře dveře. Odešli snad? Opatrně vykouknu zpod postele a vidím čtyři lidské nohy, blížící se směrem ke mě, na postel! Rychle zalezu, to bylo jen tak tak. A pak mi dojde, že to zřejmě bude ještě na dlouho. To snad nemyslí vážně! V duchu nahlas křičím a mám sto chutí bouchat do dřevěné podlahy pod postelí. Ale nemůžu, jsem teď vlastně bezmocná. Ten kluk je opravdu idiot, pomyslím si. Nakonec , smířená se situací, prohlížím žebra postele. Když je asi podesáté spočítám, začnou se dva nade mnou spolu milovat. Nejdřív si chci zacpat uši, ale pak to z nějakého důvodu neudělám. Ne, že bych byla nějak úchylná, to ani náhodou, ale k poslouchání mě přiměje Danovo upřímně pronesené „Miluji tě!“, které bohužel ani omylem nepatří mně. Přestanu vnímat jejich vzdechy, neboť v ten moment mě zabolí na hrudi, kousek dole vlevo, přesně na tom místě, kde by mělo být srdce. Uvědomím si, jak příšerně jsem sama sobě lhala, když jsem si namlouvala, že k němu nic necítím, že jde jen o sex. Vlastně jsem ve skrytu duše doufala, že by ke mě on mohl cítit něco víc, než „jen“ touhu. Celou dobu jsem se o to snažila, ale nedal mi vůbec šanci, abych mu ukázala, jaká doopravdy jsem. Pokaždé jsme se jen pomilovali - a nic víc. Žádné rozhovory, žádné otázky a odpovědi, jen sex! On si o mně asi myslí, že jdu s každým. Ani netuší, že je můj jediný, že se miluji jen s ním. Neví, že z mé strany je to láska! I přestože jsem totálně mimo, jejich další rozhovor nemohu přeslechnout.
,,Dotor mi dnes řekl, že budeme mít chlapečka,“ prozradí dívka Danovi. Cože? To mi vyrazí dech snad ještě víc, než Danovo láskyplné vyznání před chvílí. Tak to je síla! Z Dana bude táta!
,,Miláčku, ani nevíš, jakou mám radost,“ řekne Dan s opravdovým nadšením v hlase a chvíli se zase líbají.
,,Něco pro tebe mám,“ řekne Dan a slyším, jak se pomalými kroky přesune směrem ke skříni.
,,Co to je?" ptá se ona nedočkavě. Místo odpovědi něco velkého padne na postel. Málem dostanu infarkt, ten Dan je opravdu blbec, jako by nevěděl, že jsem pod postelí!
,,Tady...“ Slyším, jak ji Dan políbí, když jí onu věc předává.
,,Bože! Ten je nádherný!" řekne ona dojatě. Takže zásnubní prstýnek? Skvělé zakončení, Dane! Dva horké slané potoky mi stékají po tvářích do prachu na podlaze...
,,Vezmeš si mě?" zeptá se jí Dan a tím přeruší chvilkové ticho. Petra ho místo odpovědí políbí, což v překladu znamená něco jako „Ano! Ano, vezmu si tě!“ Další polibky, další slova lásky... Nejlepší čas zacpat si uši, ticho prý léčí... Po patnácti minutách si ruce s obavami sundám z uší. Neslyším nic, všude kolem jen ticho a já. Vydržím ve stejné poloze ještě pár minut a pak vylezu zpod postele. Už tady nejsou. Na posteli zůstala ležet jen prázdná malá krabička ve tvaru srdce...