Další den
shnilá rybí ústa
mrtvá koryta asfaltových potoků

Krajina ospalá
krajina pustá
pusa je plná krvavých otoků

Je moc věcí na tvém těle
moc bolesti uvnitř tvých očí
vrásky a pot na mladém čele

Světlo se schovalo
v mozku se točí

Okolo zraněných motýlů jsou pruhy
růžový
černý
a neexistující

Pohřební věnec
dvě bílé stuhy
a na nich nápisy spící

Je jaro
stromy tě milují
takového jakého tě znají

Nepláčí smůlu
tiše se schylují
k tomu že jednou se z tvé mysli nají

Jsi poslední
ale jsi moc unavený
nemění se souvislosti
jen věty křičí

Do ticha tiše zasazený
strom z tvojí hlavy klíčí