Všechno bude dobré.
Říká každa matka s kterou mluvím.
Nikdy se však nedívají do očí,
já ano.
Milují své děti, ale nerozumí mi.

Ptám se jich:
Cobyste děla na mém místě?
Krátké zamyšlení, rychlá odpověď:
Měla bych ještě jedno dítě.

Asi bych taky byla lvice
nebýt několika měsíců.

Všechny postupně odchází domů
S lehkým srdcem a prázdnou hlavou.

A vy jste tu proč?
Klade mi otázku další.
Ráda bych se zeptala na počasí,
na slevy v obchodeh,
nebo bych je varovala před jídelnou.

Uteče den, noc,
týden, měsíc….Vánoce,
nespočet matek.

Zapomínám na modrou v očích,
na teplo z dotyku.
A přesto sedím u postýlky a čekám.