Než čas mi navždy zavřít oči dovolí
Jediné přání ještě budu mít
Jen jednu vzpomínku, jež zabolí
A pak už můžeš, smrti, všechno smýt.

Tolik je tváří, které před očima mám
Některé živé, jiné jako z kamene
Ať chci či nechci, pokaždé, když usínám
Všechny je vidím, jen tu tvoji ne.

Tak chtěl bych na sklonku svých dní
Když na okamžik zaplápolá zář
Plamene svíčky v agonii poslední
Zahlédnout ještě jednou tvoji tvář.