Zlatovláska

Její vlasy z ponurého lože
visely, jak zlato se lesknoucí.
Šeptaje odpusť, můj Bože,
život odchází jak krev tekoucí.

Osud zvolil její krásu,
nechť se smrti postaví.
Však proč hledat spásu,
o kterou nikdo nestojí?

Kéž by za mnou přišel.
Kéž by mne utěšil.
Nazvala bych ho andělem.
Kéž by jím skutečně byl.

Zlatovlasý strážce duší,
nazývám ho andělem.
A pod jeho dotykem
můj svět lehá popelem.

Nazvali mne spásou.
Neznám jistotu, jen strach.
Blížím se k tobě tiše.
Nejsem anděl, nýbrž vrah.