Tma ožívá svými ústy
a můj byt dříve tak pustý
důvěrně se rozhovoří
hlasy co se přou i dvoří.

Probudí se fantazie
v každém z koutů někdo žije
považujíc za nezbytné
ruší spánek hodné bytné.

Která tady je i není
vyděšená z noční scény
hlavu svírá do povlaku
zase spí na Václaváku.