V síťoví ranních mlh louka se napila,
už snový svět nechrání přátelská peřina,
tajemství v houštinách puštík Ti ukrývá,
plachá lež zpozdilce, tichý vzdor večera.


S Jitřenkou ve spěchu, v náručí šťastných dní,
zvonkohra z ptačích slov zvolání provází,
oči kol pozvedáš v diadém listoví,
šuměním zkrápěná, polibky shledání.


Jemnostmi krůpěje zdobí se květ,
spěch včelích slavností ve plástech probouzí med,
nechceš a nemusíš představám, sobě rozumět,
rorýsem nad stíny, volnosti odpověď.


Milence roztoužíš na snopech zralosti,
utkaná satyrem z hedvábí radosti,
závidíš motýlům, lesku modř perleti,
v království světla dne slunci jdeš v ústrety.


Hřeješ a miluješ proměny začátků,
chodidla přivykla horečce oblázků,
v mosazi po bouřce stromů zavoní pláč,
vědomí čaruje, malovat verši čas.