Když byla malá, otec jí čítal
pohádky večer před spaním.
Svírala v ruce ovečku z plyše,
pomněnky pod víčky, docela tiše
usnula s prvním klekáním.

Vyrostla rychle, jak děti rostou,
najednou byla dospělá.
Držela v dlani od všeho klíče,
přesto se lekala i světla svíček…
Tohle snad ani nechtěla.

Za ruku s tátou už nevyráží
do parku k stínům akátů.
Utichly cesty v podloubí stromů,
toulá se zpátky a s ní jde domů
vzpomínka dávná na tátu.