Svíráš mé údy sobeckým provazem,
žhavýmy jazyky mrskáš skrze šat.
Zalitá do sochy úzkostným nánosem,
polykám na sucho hořkost i slast.

Drtíš mé ruce slzami z kamene,
mramorem z puklinou, s rzí na líci.
Vtisknutá do řádu bez nebe,
s výšivkou monogramu na srdci.

Čekám zítřky bez děr na sýru,
bez potlesku, strachu a podpatků.
Slepá chlebem zapíjet víru
bez otázek, bojkotu, bez zmatků.