Dnes ze strání vítr silně foukal,
vzpomněla jsem si na tebe,
jak si se na mě tenkrát koukal,
toužils letět do nebe.
Jak drak co krouží na obloze,
láskou sis přál prolétnout,
jsi mé slunce, svítíš a hřeješ dlouze,
noci nechceš podlehnout.
Buď silným stromem, zapusť své kořeny
a když bude vítr příliš silný, oporu hledej u ženy.
Nech kočku, co spává ve tvých korunách,
nech ji lovit ptáky, ať zažene svůj hlad.
Opusť cestu, jíž ses vydal, alkohol - není tvůj pán,
když podlehneš mu, zůstaneš s ním sám.
V jezeře u vodopádů plavali jsme bez plavek,
vzpomínám, že tenkrát prvně dali jsme si polibek.
A jak tak vítr stále fouká, myslím a vzpomínám na tebe,
do prázdné místnosti zasněně koukám, řeknu ti, bylo to nádherné.