Kdyby zastavil se čas
na nekonečnou chvíli,
v tom prázdnu bychom žili,
v tom prázdnu bychom byli
zmoudřelí pokorou - snad
a mnohem lépe bychom mohli
pod fíkovníky usínat.

Viděli bychom moře asi
vyšité krví a zmáčenými vlasy
a lásku hledali bychom
někde uprostřed...
tam, kde by nad hladinu
vyrazil v tu chvíli svět
ach, svět...

Já nechci se dívat zpátky,
možná jen pro výstrahu,
až budeme stát na prahu
a jednou zas slzy utírat,
ty, které nyní nevidíme,
vždyť hlavy máme skloněné,
však mnohem více sníme.

Vždyť žít se musí
a musí se i milovat!
Musí se zemřít
ale předtím, předtím
mnohem více dát...

A proto mám ráda básníky,
snílky spásy,
průvodce jednoduchosti,
mudrce bolesti
a posly krásy.