Rozervaná na tisíc částí
přemýšlí, co bude dál.
Dívka, co má tisíc tváří,
Povahu, co vše jí maří.
Tisíc očí na ni civí,
co zkoušejí, zda jsme živí.
Tisíc citů vše jí zmastí!
Neví, zda jsi o ni stál…

Dvoje rty se k sobě lepí-
-je to jenom fyzika.
Tisíc minut-čas je krátký;
hlavu strkat do oprátky.
V rukou jeden, v mysli druhý,
pod očima tmavé kruhy.
K pravým citům dneska slepí…
A dál jí všechno uniká.

Nemá smysl věřit, že ji
hlídá tisíc dobrých víl.
Chce to ostré jednou nabít,
ne tisíckrát sebe trápit.
Radost plná nebezpečí;
Ibalginem lásku léčit.
Zkušenosti zabíjejí-
-cesta, která nemá cíl.

Vzdát se smysl taktéž nemá.
Tisíckrát už o tom snil.
V rytmu bubnů ztrácet síly
pod záminkou že jsme pili…
Sny si nechat na památku
-tisíc písmen v jednom řádku.
Příště být raději němá;
před ní samou ses jí skryl.

Tisíckrát už psala básně-
-s chutí, vůní rumovou.
Dnes má tisíc flašek k mání;
Pít a pít až do svítání.
Mír a lásku dále hlásat,
atmosféru provždy nasát.
I když je jí zrovna krásně,
zlé to bude nanovo.

Ráno se vkrádá, pomalu, přes mraky,
do noci slávy, kdy máme se bát.
Krvavé nebe rozbřesk hlásí,
Krade nám poslední minuty krásy.
Po trošce soumraku každý tu touží,
když nohy po ránu ztěžka už slouží.
Na tisíc chvil, kdy děly se zázraky
Budeme vzpomínat tisíckrát…