Dal jsem se pěšinou,
co víc a víc se úží,
jak stuha, rozvinutá
po hřebeni hor

a kamení prší,
když stoupám po ní vzhůru,
dá Bůh, že nikoho
tou cestou nezraním.

Dal jsem se za sluncem
a našel temné mraky.
Jen prázdno přede mnou
a zpátky není kam...

teď nebe na dosah
i hloubka zatracení.
Krok poslední mi zbývá
- a prázdná miska vah.