Postávám na rohu ve městě šedém,
srdce tu netlučou,
zalita ledem.
Lhostejnost dusí vše pod tvrdou zemí
vdechujíc prach lidé jdou němí.

Pojednou blýskne se, paprsek přeletí,
život se pozvedne od starce k dítěti.
Ulicí přetančí dívenka s mašlemi
s rukama nad hlavou zkrápí zem písněmi.

Stanu se zlodějem těch kapek naděje,
nad chladnou dlažbou úsměv se zachvěje.
Dík, zlaté děvčátko,
sladké mé snění.
Dnes žije zázrak, uléhám bez soužení.