Chtěla bych dávnou princeznou být
sametově černé šaty nosit
v gotickém hradě se po nádvoří projít
s hvězdami nad hlavou, co nemohou zářit.
Jsou zakleté a smutné.

Tu drahou krajku si roztrhnout v růžích
pramínek krve mi stéká po nohách
i když bych měla, tak nemám strach
zvláštní pocit mám v těchto vlahých nocích.
Jsem osamělá a smutná.

Toužebně čekám na lehoučký vánek,
co roznese temnotu na kopytech
Proč potkáváme se jenom ve snech?
Musím dál stavět tenhle vzdušný zámek.
Ať mohu být také zakletá.