Spláchnout všechny pavučiny
co svírají mě víc než
olověné kleště
Zapomenout na hrdiny
a tvým dlaním tajně šeptat
to své „ještě“

Ve výkladní skříni času
nevinnost bledé figuríny
bez šatů
V kavárně na Montparnassu
zapíjet minulost a nechtěnou
odplatu

Čistá jak růže ze střelnice
vyšplhat na příkré střechy
světa snů
s lákavou vůní lékořice
Podlehnout navždy ironii
osudů

Vystát si frontu na tvůj stín
a formulář lehce vypsat
vlastní krví
s kyticí čerstvých kopretin

Nebyli bychom poslední
tím méně prví