Ležím v posteli,
s hlavou skloněnou.
Znovu tě vidím v pokoji,
ty bdíš nademnou.

Slzy máčí mou tvář,
stezk trápí mě.
Něco mého máš,
to už není tvé.

Vidím tu radost,
slyším tvůj smích.
Ale ty už nemáš starost,
a můj život ztich.

Tak ležím ve vaně,
která plná vodou je.
Na kraji žiletky zlomené,
ruce od krve.

Křičím bolestí,
volám tě.
Ty dobráku od kosti,
kde jsi teď.

Krev špiní teplou vodu,
hlava padá.
Brzo klesnu pod hladinu,
jak ta láska dávná.

Uzavřená kapitola,
lásky co tu byla.
Něco nejde vzít zpátky,
sbohem vy mé lásky.

Rádio mi hraje,
pohřební píseň.
Led kolem taje,
obestírá mě tíseň.

Já jsem tvůj,
a ty jsi má.
Však nejsem bůh,
a ty zlá.

Už nemám slov,
smrt otvírá svou náruč.
Klesám jak kov,
tak prosím moc nebruč.

Kytici rudých růží,
jedno z mých přání.
Život těžkej maj sebevrazi,
tak skončilo poslední klání.

Naposledy tvá tvář,
stejně myslíš, že jsem lhář.
Však já jen žil,
a tebe miloval.