Pro malou kapku živé vody
prolezl rourou plnou odpadu.
Nechal ležet mrtvolu
křičící do nebes cizí myšlenky.
Minul tichou svatbu
zdegenerovaných důchodců
obešel písek, jenž pohltil
jeho řvoucí duši.
Upadla mu ruka
sebral ji druhou
tichý klapot jeho protéz
pronikal do temné noci
hrůzných asociací,
které vládly jeho světu.
Utřel si poslední slzu
skanuvší z jeho oka.
Plakal! Plakal! Plakal!
Dohnalo ho tiché předraní.
Začal spěchat, ráno bude pozdě.
Ráno totiž bude patřit
cizímu masu z davu.
Jeho je pouze konec noci.
Ví to.
Pak si to uvědomí.
Zvolní běh. Zvolní chůzi.
Stojí, stojí, stojí,
čeká, čeká,
smrt.