Vyhnaná na útěk sama před sebou
večeřím polibky z konečků tvých řas
jen bílé víno je mé černé duši oporou
pocity jsou zlato a morálka je štras

Utopená ve chvílích smělých rozkoší
z nichž zpovídat Pánu se nikdy nebudu
povodeň z plamenů mé smysly pustoší
na tenkém ostří nad roklí osudu

Vzdávat se touhy dál už nedokážu
na pranýři pod ráhnovím z hvězdoví
Desatero prstům tvým marně v duchu kážu
teď už jen doufám že Ona se nic nedozví…