Rozorali cesty, rozebrali pluh.
Nechci hrozit pěstí, vždyť jsem míň než vzduch.
Nemám ani sílu za něco se prát.
Chci si pouze lehnout, zavřít oči… spát.

Konec, smrt a Amen. Svět se mění v prach.
Klidně zvedni kámen… jestli nemáš strach.
Po nás přijdou jiní, nač ztrácet svůj klid?
Kdo se nás ptal na to, kudy chceme jít?

Díky za ty časy, i když minuly.
Vracíme se nazpět z krásy do nuly.
Přesto to co bylo, zpátky nechci brát.
Bývalo i hezké, vážně… častokrát.

Dlouhá, šťastná léta, občas přišel stín.
Nevyřčená věta… k čertu s tímhle vším!
Omluvy a slzy dál už nevnímám,
dávno jdeme každý svojí cestou sám.

Komu zvoní hrany, dlouho bude spát.
Nevěř dobrým koncům, nectí žádný řád.
Prověřená pravda starou pověstí -
nechodívá samo jedno neštěstí.

Nač však hrozit pěstí, dávno jsem jen vzduch.
Rozorali cesty, rozebrali pluh…
A i když jsi zradil - pověz... kolikrát? -
nic z toho co bylo, zpátky nechci brát.