Kdo si to tam venku škrábe oči z důlků,
to tví sebevědomí, svědomí a identita.
Zmíraj tiše za absence zvuku,
to je ta citová "stabilita".

Kdo si to tam venku rve srdce z těla,
to tvoje minulost, přítomnost a budoucnost.
Strachy celá osobnost zbělá
a zahodí i tu poslední z nouze ctnost.

Kdo to tam za oknem tiše vzdychá,
to sebeúcta a svoboda člověka.
Pak zazní rána z děla do ticha,
a slyšet je poslední ach, když život dotiká.