Když slova se rozezní
na tvých něžných rtech,
má mysl se hned ocitá
v těch nejkrásnějších snech.

Ty sny jsou v jedné barvě,
jsou modré jak tvé oči
a mně se z nich, jak každému,
v hlavě trochu točí.

Tvé krásné modré oči
jsou jak letní nebe,
pod nímž po tvém boku
rád bych viděl tebe.

Vidět tě jít po jezerní hladině
v mém bleděmodrém snu,
pak potopit se do hloubky
a jít po jezerním dnu.

Vidět tě plavat v hejnu malých ryb
a velikých se ptát, co se děje.
Žabek se ptát na počasí
a raka se ptát, proč se směje.

Byli bychom stále šťastní
v téhle krásné modré vodě,
v krásně bleděmodrých šatech,
jež jsou právě nyní v módě.

Tak pojď se mnou moje milá,
rozběhnout se v tyto světy
a já ti potom natrhám
v každém světě modré květy.

Ty dáš si je pak do vlasů
a jejich vůně bude tvá.
Ta vůně bledě modrých květů,
jež bývá vždy tak líbezná.

A v čem je síla těchto květů,
co vůni svou ti dávají?
Jen že jsou mým dárkem tobě
a mou lásku v sobě skrývají.