Možná, že ztráta,
bývá smyslem příjmu.
Proč řekne vlastní táta
jdi do hajzlu synu.

Možná tahle jehla,
co proniká ti žilou,
novou naděj vnesla,
já zvolím radši jinou.

Možná chci ti říct,
po tvém odmítnutí strohém,
odmítám tě dvakrát,
to je jen mezi mnou a Bohem.

Možná doufám v osud,
že to všechno změní,
Možná jako posud,
nesmyslné znění

Možná jako život,
člověk, srdce bez krve,
Ztratil jsem svůj život,
však poznávám ho teprve.

Doufám v nový zítřek,
však čas hrozně letí,
ty jsi první a já druhý,
odmítám být třetí.

Možná jsem tě miloval,
Dívám se ti do oči
začínám však uznávat,
pro nás svět se netočí

Jediný tvůj pohled,
řeže jako břity
Vzkříšením i pořážkou
tím jsi pro mě i ty

Dal bych vlastní tělo,
na oltář té lásky.
Dojít by mi mělo,
že dělám si jen vrásky

jemné črty,
pavučinou osudu
nejsi moje
já tvůj taky nikdy nebudu !