Sedím na zemi ve svém malém bytě, kolem je tma, do okna naráží kapky deště, vzduch je prosycen vůní plesnivých zdí a cigaretového kouře, po zemi se válejí hromady odpadků; víčka pomalu zmenšují můj zorný úhel až ho zcela uzavřou. Poslouchám hukot krve ve svém těle ... čekám jestli neustane ... ne ... pokračuje stále dál, již třiadvacet let se mé tělo statečně brání výpadům smrti, zoufalý boj, o jehož výsledku je již dávno rozhodnuto.
Co na tom záleží jestli ho prohraje dnes, zítra nebo za padesát let, prohraje, žádní vítězové nejsou ... jsou jen mrtví.
Probouzím se, kolem mě to vypadá stejně jako včera, stejně uboze, vytahuji z police chleba a pokládám na stůl, seškrabuji z něj plíseň a lámu na stravitelnější části, namáčím do červeného vína, vkládám do úst a s pocity na zvracení polykám; zbytek chleba odhazuji na zem pro svou vyhublou krysu, říkám jí Moloch ... Minulý týden,
zatím co jsem spal, mě Moloch kousnul do ucha, s výkřikem jsem se vzbudil a zaklel:"Ty svině",
načež jsem ulehl a usnul a ráno jsem se opět vzbudil ... nadšeně jsem běhal po bytě a vítal
nový den. Ze samé radosti, že stále žiji jsem se nepřiměřeně vzrušil a musel jsem si
urychleně ulevit, ve chvíli vyvrcholení mě do obličeje zasáhl proud slunečních paprsků,
načež jsem samým vyčerpáním usnul. Někdo zazvonil já vstal a šel otevřít. Stála tam Ona a nadšením vyjekla. Uvědomil jsem si svou nahotu a cosi vlhkého, co mi stékalo po hrudi.
Znovu jsem na Ni pohlédl, ale Ona již nebyla na svém původním místě. Zavřel jsem dveře a šel si znovu lehnout. Na mém původním místě někdo ležel, přistoupil jsem blíž a uviděl sám sebe. Nechtěl jsem se budit, šel jsem do kouta, klekl si a začal se modlit. Neznal jsem však žádnou modlitbu a ani boha, kterého bych jí obšťastnil. S nerozhodností sobě vlastní jsem vstal a vzbudil se, otevřel oči, rozhlédl se okolo sebe a v té chvíli zazvonil zvonek.
Přemístil jsem se ke dveřím a po chvíli přemýšlení je i otevřel. Nikdo tam nebyl.
Přesto mě něco upoutalo, nevěděl jsem však proč. Ve vzduchu visel narůžovělý pižmový zápach, dveře jsem urychleně, avšak nanejvýš pečlivě, zabouchl a utíkal k místu, kde jsem ještě před malou chvíli spal a s překvapením, které však nabylo tak velké, jak se může na první pohled zdát, jsem zjistil, že v mém hnízdečku spí Moloch. S naprostou přesností jsem se rozpomněl na svůj zmrzačený kotník, láskyplně jsem Molocha pohladil, chytil ho za ocas a mrštil s ním proti zdi a kdyby Moloch mohl, jistě by zapištěl olestí, ale Moloch nezapištěl, protože zapištět nemohl ...
... nastalo ticho, místnost zaplnila prázdnota, homogenitu ztichhlého prostoru prořízl zvuk zvonícího zvonku. Za dveřmi stála Ona, neměl jsem co bych Jí řekl, a tak jsem se na Ni jen láskyplně mračil, Ona mi úsměv opětovala, vstoupila dovnitř, já zavřel dveře, vešli jsme do mého pokoje a po chvíli napjatého ticha jsme si přece jen sedli na zem. Kolem nás pobíhal Moloch, přiběhl k Jejím bosým nohám a kousl Ji do palce, zasténala bolestí, přisunul jsem se blíž, ohnul hlavu k Jejímu krvácejícímu palci a olízl z něj krev, políbila mě a na Jejích rtech ulpěly stopy krve. Lehli jsme si naproti sobě a dotýkali se pouze nahými chodidly.
Zapálil jsem si cigaretu a pozoroval, kterak se obláčky kouře neslyšně tříští o plesnivějící
strop, cítil jsem, jak v jejím těle pulzuje krev, tepe život, postupně se naše těla začala spojovat, náš krevní oběh se v místě dotyku propojil a já jsem se bál pohnout, abych naše spojení nepřetrhl, a tak jsme tam leželi až do smrti a jestli nás Moloch nesežral, tak tam hnijeme dodnes ...