Na zlatavém podnosu nesu ti své výčitky,
v černé posteli se jen těžko lapá po dechu.

Nezbude po mně nic,
jen vzpomínek pár,
pár povzdechů.

Zasypán flórou, co silně voní
a smutná hudba, zdá se mi,
o trochu víc dnes duní...

Proč všichni pláčete?
Copak vidíme se naposled?

Já právě dnes chci znovu žít!!!

Ruce mé i nohy jsou jeden led,
já nechci tu sám být.


Proto povstaňte, ODCHÁZÍM.....