Myšlenky na tvůj definitivní odchod
se staly černými chodbami
krve rdousícího blouznění
proniknuvší mezi štíty
mých nekonečných modliteb
a snů.

Vykřičet se z pocitu čekající bezmocnosti
v havraním smokingu vyšperkovaném,
který mě přikoval do studny hořkých slz
pod roletami noci odcházející
do mých spisů.

S ránem mi teprve dochází,
že ztratím-li tvou kapku v moři hlíny a popela,
chci se jak kámen
ve stejném moři utopit
a splynout s vůní Tvých záblesků
a božího milování.