Tak co nám zbývá? Mluvte, učení!
Na světě nikdo z nás ani nic nezmění.
Nemůžem mít všechno, co bychom si přáli.
A co jsme vlastně sami dokázali?

Zkuste je prosit o milost, nepovolí vám.
Stejnou radu jako oni sama vám i dám.
Chce to se přizpůsobit, dělejte co oni.
Pozdě se, přátelé, Bycha těžko honí.

Co tady vlastně chceme, kdo nám šanci dal?
Facku dostane i kdo se nepopral.
Chcete jenom civět, jíst oříšky pražený?
Dnešní svět, tak jak tak, je na mě už moc zkažený.

Můžete si říkat, že to takhle není!
Můžete mě proklínat, nemít pochopení…
Já však dělám to, co sama dobře vím.
Jsem prostě už taková…podle vás se nezměním!