Problémy, starosti a útrapy
se na mne ze všech stran valí,
zřejmě funguju jak záchod,
do nějž někdo zvrchu kálí.

Lavina exkrementů
dopadá na mojí hlavu,
začínám se topit
a tak v tom svinstvu plavu.

Čichový buňky už nejsou schopný
překonat ten odpornej zápach,
připadám si sevřenej,
drženej v ocelových tlapách.

Přikurtovanej a drženej v kleci,
bouchám hlavou do zdi, krvácím,
jak se zbavit toho tlaku,
toho svěru v žaludku,
ze kterýho zvracím.

Nevím, nechápu a neznám
způsob, jak se z toho dostat,
já přeci vůbec chuť nemám
v tom uvěznění zůstat.

Už nic víc, slyšíš?
Žádný nový šediny!
Copak jsem na světě jediný,
kdo se má stát mučedníkem?
Vyber si jinýho svým nočníkem.

Nakálej jinam to svinstvo,
proč sis vybral můj osud,
nebudu a nechci přijímat
ty rány pod pás jak dosud.

Co to je za úděl,
proč nemůžu vystoupit z týhle blbý cesty,
proč týráš můj život,
proč nezbavíš mne všech bolestí,
co sužujou mý tělo,
hlavu,údy, mysl,
nemyslím, že tohle všechno
má nějakej smysl.

Nikdo mne však nechce slyšet,
ačkoli strašně a dlouze křičím,
rezignuji a svoji schránku
svinstvem si pomalu ničím...