Upletla jsem si
na sebe bič,
spletený z výčitek,
nešťasných lásek
a zoufalých snů.

Tím bičem záháním
svůj mlčenlivý chtíč.
Krčící se v koutě
a horče se smějící.

Směje se naději.
té, co práskla dveřmi
a raději zmizela,
nechajíc mě tu, pryč.

Vyženu vše,
co zbylo mi po smutku,
a odejdu
bez zanevření
sbohem
bez rozloučení.