Marností je moje bytí,
jenž prožívám den co den.
Hvězda mi v dlaních svítí.
Ne to není hvězda,
to je odraz střepů jen.
Ty mizerné střípky,
mizerného bytí.

Ty svodné ženské křivky,
jenž lákadlem mi jsou.
Marně se snažím,
odvrátit své zraky,
zastavit své kroky.
Vždy skloním tam své oči,
a kroky mé se nikdy nestočí.
Je to marné,
Marnost, mě do vínku dané.