OBŘEZALI MI CITY
A CHTÍČE
A TUŽBY
A SNY
BYLO MI SEDMNÁCT A MYSLEL JSEM ŽE MI PATŘÍ SVĚT,
PAK MI ALE PÁNOVÉ V NÓBL OBLEKU ŘEKLI ŽE SNAD ANI NE TAK DOCELA,
POZVALI MĚ NA ÚSTŘEDNÍ VÝBOR MINISTERSTVA CENZURY
A CELOU NOC MI POUŠTĚLI AGITAČNÍ FILMY O DOKONALÉM KAPITALISTOVI,
"ŽÁDNÉ SNY , ŽÁDNÉ BÁSNĚ, ŽÁDNÉ TUŽBY, VE JMÉNU PRAGMATISMU
A TOTÁLNÍHO SOCIOKAPITALISMU
JSTE POVINEN NESNÍT!"
CHTĚL JSEM SE BRÁNIT, CHTĚL JSEM PROSIT,
ALE PŘEŘVALI MĚ SVÝMI DOKONALÝMI ARGUMENTY,
VE JMÉNU DOBY.
NA ZÁKLADĚ CELOSVĚTOVÉ DOHODY JSEM BYL ZCENZUROVÁN,
STAL JSEM SE POSLUŠNÝM, LOAJÁLNÍM ÚŘEDNÍČKEM
V MAŠINÉRII DNEŠNÍ ZASRANÝ PSEUDOSPOLEČNOSTI,
UKÁZALI MI MÉ PŘÁTELE,
NEMĚLI CO JÍST,
PŘIKRYTÍ NOVINAMI LEŽELI NA MOKRÝCH ULICÍCH,
POD HLAVOU DOPISY
A MÝ BÁSNĚ S VĚNOVÁNÍM ,
(NIKDY V MÝ BÁSNĚ NEVĚŘILI TAK ASPOŇ TEĎ JE VYUŽIJÍ)
V PUSE DVA ZUBY A PACHUŤ VYDĚDĚNÍ.

PROSIL JSEM AŤ MI ODPUSTÍ ŽE STOJÍM A CHODÍM (V PŘEDKLONU),
ALE ONI JENOM LEŽELI,
NEZNALI MĚ,
MĚLI SVÉ PROBLÉMY,
CHTĚLI PŘEŽÍT,
JAKO JÁ TENKRÁT,
JENŽE ONI NEZRADILI,
DÁL SNILI,
TO JIM NIKDO NEVZAL,
DÁL TOUŽILI,
PO JÍDLE A STŘEŠE
PSALI BÁSNĚ
KUSEM UHLÍ NA ASFALT,
UMÍRALI NA CITY,
KTERÝ JÁ UŽ NEZNAL
A JÁ JEN CHODIL A PLAKAL
NAD NIMI
N E O B Ř E Z A N Ý M I !