Znám jednu dívku rozmilou,
s tváří krásnou, spanilou.
A ač spatřil jsem již mnoho krás,
řeknu jí klidně zas a zas,
že pro oči nejhezčí co znám,
já všeho na světě se vzdám.

Vždyť ona sama jediná,
je největší poklad co mé srdce zná.
A když vystaví lehkému vánku na hraní,
svoje krásné vlasy havraní,
pak ztichne snad jeden, každý hlas
a vychutná tu nejkrásnější ze všech krás.

A kdykoli budou se mě ptát,
já řeknu jediné: Že miluji jí, mám jí rád.
Že jen pro ni bije srdce mé,
že jen s ní nejsou mé dny ztracené,
že jen ona je ta jedna jediná,
pro níž byla všechna tato slova vyřčená.