Špitáš si v koutku pro sebe,
slovíčka o nedůvěře,
spíláš si na osud zlej,
na smutek samotný

o samotě

Mžouráš pohledem zamlženým
přes okno pod palbou deště
přes slzy v očích,
světla ulice ti ho připomínaj

když jste byli spolu
tenkrát u rybníka, slunce hřálo…

Hledáš odvahu zavřít oči,
procitnout, probdět, usnout,
ráno spasitel, rutina zachránce

měl tě rád, jen už nemoh dál
zůstal by sám, tak nechal tě jít,
pitomec

Krčíš se v posteli s míšou,
je ti oporou

dal ti ho, viď?
bylo to tehdy u rybníka, slunce hřálo,
vítr vál, jen ten jeho pohled
skrýval celý svět

Světla pomalu zhasínaj

strach ze tmy, to ne,
smutek ze samoty, spíš…
snad už spíš
a když ne?

Láska je děvka umělá