Hranice sevřely, dítě na kolenou,
duše rozervané, lidé se modlili.
Šlechta šla kolem, plivala do tváře,
lidstvo zneuctila, hnala do dáli.

Pod pokřivenými kruhy se semkla,
rány otevřela, pekla vrata.
Den za nocí kráčí, hodina i čas,
lidé v tichu pláčou, nevydají hlas.

Skryti pod rouškou noci, tajemství všech střeží,
v tichu drtí slzy, oči před temnotou skrývají.
Sevřel dýku, kráčet kupředu,
sklonit ducha mocného.

Pasáž pokrytá krví, táhne
přes svahy za námi.
Havraní křik rozlévá nenávist a strach.
Starší bratr Ábel u oltáře zkázy stál, prosil:

„Probuď se, Matko přírodo,
a skloň krále noci, který naplnil číši krví.“
Vstoupila matka jeptišek pod závojem noci,
s modlitbou v náručí hlasitě kolébala.

Poklekni, pokloň se, ty Kaine,
ďáble zakletý v útrobách matky,
vzpřímené zlo,
vnášející na posvátnou zem chaos i strach,
zákeřně plenící lidské duše
otrockou tíhou celého světa.

Ty stvůro, tkaná ze spodin pekla samého,
bahno povyšující do veličin
v lidských představách, iluzích v omámení
jejich rozum až k bezduché zášti,
pokřivená, zahalená soumrakem.

Kaine! Buď proklet,
spoutaný tíhou bytí lidstva!
To, co jsi množil,
ať se ti vrátí v tisíckrát.

Matka tě porodila,
v lese křik stál,
měsíc se sesunul,
zalil vše krví, otevřel mnoho bolesti a ran.

Já tě zaklínám,
ztrať se navždy,
čas se navrať do mžiku
začátku, zpochybni dny.

Milosrdenství darované andělem
pohřbi do věčné temnoty,
zapečeť kamenem,
nezlomným časem věčnosti.
Světla, ne tmy…
L.S.30.10.2026

https://suno.com/song/0b346991-3452-43cb-af59-24da6b530269