Stojím tu zkroucený na jedné noze,
autobus ve špičce největší.
Fakt, že v tom vozidle nemají klozet
právě teď hrubě mi nesvědčí.
Jsem jak vak přecpaný drůbežím peřím.
Skutečnost, která je k nevíře,
jak někdy pomalost plynoucích vteřin
souvisí s plností měchýře.
Doputuj konečně k danému cíli
vrzavá smradlavá Karoso.
Radši bych procházel pozadu míli
pšeničným strništěm naboso.
Po stresu lhostejnost, ani se nehnu.
Občas se cítím jak batole.
Záhadná hřejivost na levém stehnu,
příště snad pojedu na kole...
, 29. 3. 2026, Básně