Patero klíčů nosím na svém svazku 

S každým se vždy jinam dostávám 

Patero dveří v životě mám 

Patero ochran pro svou křehkou lásku 

 

První z těch klíčů hájí stinné sady

V znaku jabloň s bílým květovím

Každý z těch stromů je vše, co vím 

A každý list jsou druhých moudré rady

 

Druhý klíč zase vede k mladým dveřím 

Za nimi básník je v altánu

A píše básničky pro pannu

Která mu něžnou růži svoji svěří 

 

Třetí jsou hřmotné dveře z bílé skály 

Klíč s pestrou zdobou je otvírá 

Na váhách - žena, co umírá 

Slepá je, nevidí, že moc jí vzali

 

Hluboká čerň se krčí v čtvrtých dveřích 

V dveřích, co tak nerad otvírám

Vždycky jsem před nimi nah a sám

Vždyť smutný tep mi srdce neuvěří 

 

Poslední klíček košilku má z plátna 

S úsvitnou modří je v nádechu 

Tam léčím každý z svých povzdechů 

Tam ryze dobrou stane se věc špatná

 

Patero klíčů nosím na svém svazku 

Všechny si hýčkám, neb jsou jen mé 

Patero míst, skrýše chráněné 

Patero ochran pro mou křehkou lásku