Ráno, kdy noc se mění v den,
s těžkou hlavou procitám
Budík zase ukradl mi sen
Dává probuzení a bere naději,
že skutečné to opět není
Snad procitnu později
Říká „ty nezmizíš, viď, miláčku“
Jako hvězdy po noci,
jako zboží, co jde na dračku,
když lásce není pomoci
Neboj, neodcházím,
zavři oči a spi dál
Po vlasech tě pohladím
Zloděj budík už to vzdal