, 3. 4. 2024, Ostatní
Jako straky krademe,
něco třpytivého,
z každodenních nadějí
a do svých hnízd ukládáme
Samé drahokamy,
které již nelze získat zpět
a všechny trhaviny světa
rozbít nemohou
ocelové okovy zvyků
Řetězy povinností svázané
i haldy zpřetrhaných pout
Pradávný lásky epitaf
Ale vždy nový život rozkvete
a na svět se dostane,
jak uvězněné sny a touhy
Zamilovaní, pak,
to drahé kamení v sobě vybrušují
v brilianty chvil
a na obelisk v srdci vyrývají svá jména
Pro sebe na věčnost
a pro krásnou naději