Rozervanou drapérií mezi dvěma světy
jako branou ze smetiště mezi krásné květy
každý moment nestřežený vpližuje se stín
nadějím překrásné dívky přivolávat zhyn

Louka štěstí mladé víly
je vábidlem jeho síly
jevištěm jeho arogance
kde dívce sladké ničí šance

V lůně hniloby se hrdě rodí
démon tmy co druhým škodí
sám sebe miluje, diktátor krachu
strašlivec v tisíci podobách strachu...

Drapérie se v náhlém tichu zavlnila
děvčátko zavrávorá, opouští ji síla
on přichází sát jí krev a pošlapat nevinnost
sebou si jistý je a nemá nikdy dost

Je vášnivý sadista, chce vládnout Ti na dálku
Dnes však už neměj strach, nejsladší Křišťálku!!!
Už nestojíš sama v té příšerné chvíli
Ozař ho láskou svou, jíž srdce Tvé sílí!

Řekni mu: „rudý hade, vstup - už nemáš všemoc smrti
místo strachu najdeš LÁSKU, která tvou moc ZDRTÍ!
tvé drápy rvou zemi zasvěcenou LÁSCE
DNES POTEČE tvá KREV, DNES tvůj ŽIVOT JE V SÁZCE!!!
tvůj rozvětvený jazyk, krví potřísněný chřtán
tu chlípně, arogantně čmuchá, nikým nepozván!
Soucitně ti oznamuji, že je mi tě líto
odpouštím ti...VYPADNI, SIC BUDEŠ BIT JAK ŽITO!!!