Stočená do klubka,
ukrytá před světem.
Někdy se stávat
divokým zvířetem.

Jako černá kočka
na vodovodním potrubí,
malé kotě,
co v zasněžených lesích
po nocích
se choulí.

Živit se,
jednou za měsíc,
mršinou,
ve smečkách,
třeba i s vlky,
hodovat v kruhu
nad zdechlinou.

Lízat si,
při tichém kňučení,
krvavé rány,
stvořené člověkem.
A zase se těšit,
že jednou za měsíc,
stanu se zvířetem…